Muzikál Bídníci


Victor Hugo

Victor Hugo

Mimořádně úspěšná kariéra Victora Huga pokrývá většinu devatenáctého století a zasahuje jak romantické, tak realistické období. Velký básník, romanopisec, autor divadelních her, esejista, pisatel pamfletů, deníkář, politik a moralista. Hugo byl mužem ohromné vášně a nekonečných protikladů. Hugo se narodil 26. února 1802. Jeho otec, generál Joseph Leopold Hugo, byl synem truhláře a vyrostl ve složkách Napoleonovy občanské armády. Victorova matka se rozhodla nepodrobit své tři syny složitostem vojenského života a usadila se v Paříži, kde je vychovávala.

Paní Hugo se stala milenkou velícího důstojníka svého manžela. Generál Lahorie byl tak otcem Hugovi a jeho bratrům až do generálovy popravy v roce 1812. Victor byl vynikající student, který exceloval v matematice, fyzice, filosofii, francouzské literatuře, latině a řečtině. Když mu bylo sedmnáct let, vyhrál první místo v národní básnické soutěži. Jako nezletilý se zamiloval do sousedovy dcery Adele Foucher. Avšak jeho matka byla silně proti tomuto vztahu, protože doufala, že se její syn může přiženit do lepší rodiny.

Když matka v roce 1821 zemřela, Victor odmítl přijmout finanční pomoc od svého otce. Jeden rok žil v hrozné chudobě, než vyhrál penzi 1.000 franků od Ludvíka XVIII za svoji první sbírku veršů. Sotva překročil svá léta dospívání, stal se Hugo hrdinou jak obyčejných lidí, tak oblíbencem hlavy státu. Během celého svého života hrál Hugo významnou roli ve francouzském politickém vývoji od diktatury k demokracii.V roce 1822 se oženil s Adele Foucherovou, která se stala matkou jeho dětí Leopolda-Victora, Charlese-Victora, Francoise – Victora, Adele a Leopoldine.

V roce 1830 se Victor stal jedním z vůdců skupiny romantických rebelů, kteří se snažili oprostit od vazby na klasickou literaturu ve Francii. Jeho hra Hernani, jejíž premiéra byla přerušena pěstní bitkou mezi Hugovými obdivovateli a pomlouvači, učinila velký krok vpřed k realistickému divadlu a učinila z něj bohatého muže.

Během příštích 15 let napsal šest her, čtyři sbírky básní a romantický historický román Hrbáč od Matky Boží, které založily jeho reputaci největšího spisovatele Francie.

V roce 1831 se Adele Hugo romanticky zapletla s velmi známým kritikem a dobrým Victorovým přítelem Sainte-Beuve. Victor navázal vztah s herečkou Juliette Drouet, která se stala jeho milenkou v roce 1833.

Podporována malou penzí od Huga, Drouet se stala jeho neplacenou sekretářkou a průvodcem na cestách po dalších padesát let.

Když se utopila jedna z jeho dcer a prožil neúspěch své hry Les Burgraves v roce 1843, rozhodl se Hugo zaměřit se na rostoucí sociální problémy ve Francii. Ve svém rostoucím zájmu o politiku byl následován řadou dalších romantických spisovatelů, ohlašujících začátek realisticko-naturalistické éry ve francouzské literatuře.

Hugo byl umírněný republikán, který byl v roce 1845 jmenován francouzským pairem. Po Revoluci v roce 1848 a po založení Druhé republiky byl zvolen poslancem Ústavodárného shromáždění. O tři roky později, když Napoleon zrušil Republiku a znovustavil císařství, riskoval Hugo popravu, když se pokoušel vést pařížské dělníky proti novému Císaři. Avšak jeho pokus neuspěl a Hugo musel uprchnout do Bruselu.

Výsledkem bylo, že Hugo strávil příštích deset let ve vyhnanství se svou rodinou a paní Drouet na ostrovech Jersey a Guernsey. V této době psal satiry o Louisi Napoleonovi, vrátil se k poezii a publikoval několik románů včetně Les Misérables (Bídníků), které započal již před lety.

Když byli Bídníci publikováni v roce 1862 v Bruselu, stali se okamžitým úspěchem, přestože reakce kritiky byla negativní – ta považovala román za příliš sentimentální.

Po francouzsko-pruské válce a pádu Císařství v roce 1870, se Hugo triumfálně vrátil do Paříže. Zůstal v ní i během jejího obléhání a dal část svých honorářů na nákup zbraní. Ztratil dva syny, jednoho v roce 1871 a druhého v roce 1873.

Přestože byl zvolen do Senátu v roce 1876, chatrné zdraví ho přinutilo vrátit se na ostrov Guernsey. Pani Hugo zemřela v roce 1868 a paní Drouet v roce 1882.

Hugo zemřel v roce 1885 ve věku osmdesáti tří let. Ačkoliv zanechal instrukce, že jeho pohřeb má být jednoduchý, přes 3 milióny diváků provázelo jeho rakev do Pantheonu, kde byl pohřben mezi největšími muži Francie. Hugova smrt přišla na konci století válek, občanských konfliktů, brutálně potlačených povstání, jako byla studentská rebelie v Les Misérables, a sociální nespravedlnosti. Vzhledem k jeho víře, že dobro bude triumfovat nad zlem a prosazování tolerance a nenásilí, Victor Hugo byl praporečníkem nového demokratického ducha.